Kdy se Arméni v Náhorním Karabachu usadili?
Arméni, žijící v Náhorním Karabachu, slavili 150. výročí jejich migrace na toto území v roce 1978. Při této příležitosti arménský lid z oblasti Maragha v Íránu postavili památník ve vesnici Maragha v oblasti Aghdere (předtím Mardakert) v Náhorním Karabachu. Tam je nápis na památníku Maragha - 150. V roce 1988 po arménských teritoriálních nárocích na Náhorní Karabach nápis na památníku zmizel.
Za podmínek Turkménčajské smlouvy se 40,000 Arménů v Ázerbájdžánu přesídlilo. Po následném uzavření Mírové dohody v Edirne v roce 1829, 90,000 Arménů, žijících v Turecké říši se také přesídlilo do Ázerbájdžánu. Ruské úřady přesídlili Armény v první řadě na území Nachčevan, Iravan a Karabašské chánství.
Jak známý ruský diplomat a spisovatel, A.S.Gribojedov, napsal: "Arméni byli z větší části usídleni na územích muslimských statkářů... Osadníci... vytlačují muslimy... My jsme také diskutovali dosti detailně o přesvědčování, aby se muslimové smířili se svým současným soužením, které nebude trvat dlouho a zbavit je obavy, že Arméni by se mohli na jejich územích usadit, když jim jednou byl povolen pohyb"[Gribojedov, A.S., Až příliš prohnaný. Dopisy a poznámky. Baku, 1989, str. 387. (Rusko)].
Vůdci Ruské Říše, silně nakloněni arménskému přesídlování v Ázerbájdžánu, sledovali jejich koloniální politiku v Jižním Kavkazu. V práci amerického učence, Justina McCarthyho, sledující údaje dané kolonizaci Jižního Kavkazu nebo přesněji, kolonizaci Armény v Ázerbájdžánu. Mezi lety 1828 a 1920, kdy politika byla implementovaná k tomu, aby změnila demografickou strukturu obyvatelstva Ázerbájdžánu ve prospěch Arménů a na újmu Ázerbájdžánců, "přes dva miliony muslimů byli násilně vyhnáni a neznámé množství z nich bylo zabito... Ve dvou událostech, v roce 1828 a 1854, kdy Rusi napadli Severní Anatolii... pokaždé byli nuceni ustoupit, beroucí 100,000 Arménů do Kavkazu, kam byli přesídleni místo Turků (Ázerbájdžánců), kteří emigrovali nebo byli zavražděni.
Ve válce v letech 1877 - 1878, se Rusko zmocnilo oblasti Kars - Ardaganu, vytlačilo muslimy a usídlilo tam 70,000 Arménů... Během událostí let 1895- 1896, bylo asi 60,000 Arménů přesídleno do Kavkazu... Stěhování během první světové války bylo docela vyvážené. 400,000 Arménů ze Severní Anatolie a bylo vyměněno za 400,000 muslimů z Kavkazu" [ McCarthy, Justin. Arménský terorismus. Historie jako otrava a protijed, Ankara, 1984, strana 85 - 94. (Rusko)].
Podle čísel daných americkým akademikem, 560,000 Arménů bylo přesídleno v Ázerbájdžánu mezi lety 1828 a 1920. Přesně tímto způsobem chtělo Rusko dobýt Jižní Kavkaz, které začalo rychle navyšovat arménské obyvatelstvo na území Ázerbájdžánu severně od řeky Araks. Docela stojí za povšimnutí v této spojitosti přiznání Z.Balaiana: "Jerevanští obyvatelé jsou lidé, kteří přišli z jiných míst. Tam není prakticky žádný opravdový Jerevanec" [Balaian, Z. Ohniště. Jerevan, 1984, str. 110. (Rusko)]. Akademik A.I. Jonisian napsal, že "jedna čtvrtina obyvatelstva města Erivanu byli Arméni a Ázerbájdžánci představovali většinu" [Jonisian, A.I., Arménsko - ruské vztahy v 18. století. Sv. 2, část I, Jerevan, 1964, str. 23. (Rusko)].
V honbě za svými dalekosáhlými cíli, Arméni uspěli ve vydání Albánce Christiana Patriarchate ruským úřadům v roce 1836, který operoval v Ázerbájdžánu a jeho majetek převedli arménské církvi. Poněkud později, v situaci, kdy obyvatelstvo v západních oblastech bývalé Albánie, totiž v Karabachu, kam arménské prvky stále pronikají od devatenáctého století - ztratilo obojí - postavení státu i církevní nezávislost, začal proces gregorianizace (t.j., armenizace) místního albánského obyvatelstva.
Pravda této situace byla dobře známá již v devatenáctém století. Slavný ruský dějepisec, V.L. Veličko napsal: "Výjimkou byli obyvatelé Karabachu, nesprávně nazývaní Arméni ..., kteří se hlásili k arménské - gregoriánské víře..., a kteří prošli procesem armenizace o třičtvrtě století dříve." Toto také bylo zveřejněno arménským autorem, B. Išchanianem, který napsal: "Arméni, bydlící v Náhorním Karabachu, jsou částečně domorodci a potomci starověkých Albánců ..., a částečně uprchlíci z Turecka a Íránu, kterým Ázerbájdžán nabídl úkryt před pronásledováním a útiskem."[citace: Alijev, I. Náhorní Karabach: Historie, fakta, události. Baki, 1989, str. 73 - 74. (Rusko)]