18. listopadu roku 1987 A. Aganbegian, Kremlinský advokát, rozhodl ve prospěch spojení Náhorního Karabachu s Arménskou SSR. Tento příkaz hrál rozhodující roli v národnostní nenávisti a podnítil roupoutání demonstrací v Jerevanu (Arménie), na přelomu listopadu a prosince, za připojení Náhorního Karabachu v Ázerbájdžánské SSR k Arménské SSR. V prosinci 1989 Nejvyšší Rada Arménské SSR přijala rozhodnutí "o znovusjednocení Arménské SSR a NKAO"; v rozporu všech základních norem a principů mezinárodního práva, Arménie formálně deklarovala na domáhání se náhrady škody na územní integritě sousedního státu. 2. září 1991 Arménie uznala organizaci "Republiku Náhorní Karabach (NKR)" v místě Náhorního Karabachu v Ázerbájdžánu. Byly vytvořené ilegální ozbrojené skupiny asi 15.000 lidí "vlastní obranné síly NKR". Ázerbájdžán ihned odmítl tuto republiku uznat na základě 68. článku Ústavy Ázerbájdžánské republiky a 4. článku Ústavního aktu "Nezávislé Ázerbájdžánské republiky" a mezinárodních nízkých principů na absolutní moc a územní integritu zrušené NKAO jako národní územní jednotky Ázerbájdžánské republiky. Cílem zrušení bylo obnovit ázerbájdžánská svrchovaná práva v hornaté části Karabachu, odzbrojení ilegálních ozbrojených sil, ochrana práv, svoboda a důstojnost ázerbájdžánských občanů a řízení mezinárodních vztahů.