Arménské dohody
"Nová hrozba ruskému obchodu ve Středním Kavkazu: Chystaný prodej Mugan cizincům"
Šavrov N.I. Saint Petersburg, 1911. Naše aktivní osídlování jsme nezačali ve Středním Kavkazu Rusy, ale rozmístěním cizinců. Především jsme umístili ve Středním Kavkazu v roce 1819 500 rodin z německého Vurtem Bergu, které nebyly šťastné ve své vlasti a z těchto osadníků kolonií jsme ustanovili vlády kolonií v Tbilisi a Elizavetpolu. Samozřejmě, obyvatelé kolonie dostali nejlepší půdu a řadu dalších privilegií. Pak po válce v letech 1826 - 1828, během 2 let od roku 1828 do roku 1830, jsme rozmístili ve Středním Kavkazu více než 40 000 Peršanů a 84 600 tureckých Arménů a usídlili je na nejlepších půdách států Elizavetpolu a Erivanu, kde byl počet arménského obyvatelstva bezvýznamný, stejný záměr byl sledovaný také v Tbilisi, Borchali, Achaltsichu a Achalkalaksu. Pro jejich umístění bylo zakoupeno více než 200 000 „desyatin“ (541.298 akrů, stará ruská míra) státního území a soukromých pozemků muslimů za více než 2 miliony rublů. Moutaneus část státu Elizavetpolu (Náhorní Karabach) a břehy jezera Gokchi (Sevan) osídlili Arméni.
Je důležité všímnout si, že ke 124 000 Arménů formálně registrovaných, tam byl také velký počet osob úředně schválených. Proto celkový počet umístěných lidí významně překonal 200 000. Po Krymském tažení určitý počet Arménů ani nebyl registrován. V letech 1864 - 1876 proběhlo další osídlování černomořského pobřeží Armény a Řeky, kteří byli přivezeni ze států Malé Asie a později Estonci a Litevci. Novým přistěhovalcům byla opět poskytnuta nejlepší půda. Turecká válka (1877 - 79) znamenala nerušený tok obyvatel z Malé Asie: v osadě Kars bylo umístěno asi 50 tisíc Arménů a asi 40 tisíc Řeků a vyprázdněné kolonie byly zase nahrazeny dalšími osadníky. Všeobecně v Ter - Gusakově tu s námi žije asi 35 tisíc tureckých Arménů. Potom začal pravidelný přísun Arménů z Malé Asie, ti byli umístěni s rodinami nebo odděleně. Ještě větší přesídlování Arménů začalo v letech 1893 - 94 během arménských nepokojů v Turecku. Právě, když byl v roce 1897 jmenovaný velitel Duke G.S. Golitsin, počet osídlenců nebyl vyší než 100 tisíc, ale v roce 1894 již asi 900 tisíc. Snahy Duke Golitsina nebyly úspěšné – Turci je nepřijali, a MFA nebyla dost neústupná a následkem toho, bylo těmto Arménům oznámeno, že ti kteří nepřijmou ruské občanství budou přemístěni násilím. Samozřejmě, že všichni přijali ruské občanství a smíchali se s Armény, kteří tam žili již dříve. Tento příklad Arménů tehdy nebyl jediný, jak ukazuje čas a právě teď pouze v osadě Kars je asi 35 tisíc arménských rodiny, které čekají na přidělení půdy od státu. Dodatečně, jistý počet Ajsorsů, stejně jako muslimů (vláda Baku) je umístěn v našich předměstích, ale vyšší množství přistěhovalců Arméni: z 1 milionu Arménů žije právě teď 300 tisíc ve Středním Kavkazu, nejsou původní obyvatelstvo, byli rozmístění námi. Vysoké množství Arménů, usídlených během posledních 13 let ukazují čísla uvedená níže: roku 1896 pobočník generála Šeremetjev ve svém dopisu uvádí počty Arménů žijících ve Středním Kavkazu: asi 900 tisíc lidí, ale v roce 1908 stoupl počet na 1 milion 300 tisíc lidí obou pohlaví a během tohoto časového intervalu, to znamená, že se navýšil o 400 tisíc osob. Jestli se uváží přirozený růst, pak je jasné, že během 13 let bylo umístěno 400 tisíc lidí. Ilegální čísla umístění cizinců ve Středním Kavkazu ukazují: asi 1 000 000 Arménů obou pohlaví, 17 264 lidí Poláků obou pohlaví, 20 041 Čechů obou pohlaví, 5 561 Litevců, 2 724 Moldánů, 82 043 Řeků, 30 890 Židů, 5 241 Estonců, 5 028 Ajsorsů a celkový počet 1 147 972. Špatně šířená informace, že příchozí Arméni nezabrali žádnou zemi, naopak, zabrali obrovskou plochu státního území.
A.S.Gribojedov: Dopis na přesídlení Arménů z Persie do našich osad
Vaše Excelence by měla znát přesná opatření, která byla přijata, aby se Arméni přemístili z Ázerbájdžánu a jejich momentálním přesídlování do našich osad. Toto je vše, co o tom vím: Plukovník Lazarev, který se považuje za významného iniciátora této imigrace, ale tím, co sledoval, nebyli Arméni dost přesvědčení, nevěděli také nic o něm, oni jen měli žít podle zákonů Ruska. Dal jim absolutní právo. Pověstnou pomůckou přemístění bylo: Duke Argušinskij, Gamazov a další důstojníci, jednající pod jeho vlivem. Plukovník Lazarev se zabýval jen tvorbou prohlášení, zvláště týkajících se tvoření regulérní arménské skupiny, dejme tomu, že zahrnoval tento fakt do svých plánů, s dobrými úmysly, ale nevhodně a Karabach a další sídla s vlastní vládou, kde zvláštní plná moc z dřívější doby nemohla být připuštěna. Duke Argušinskij se uvedl několikrát svým chováním, jako je lichocení, bezmyšlenkovitost a zbytečnost. Všechny ostatní vlastnosti plukovníka Lazareva byly stejného typu a nemá cenu se o nich zmiňovat. Mělo by být také dodáno, že on je osoba bez představy, ale má dobré chování a není schopný, zpronevěřit státní peníze nebo vědomě ublížit státu. Během rozdávání peněz lidem z Urmiji došlo k řadě chyb: co nebylo dáno chudému, bylo projdejné bohatému. Toto se stalo následkem spěchu, protože z v této provincii nebyly naše vojenské jednotky. Všechno bylo udělané ve spěchu a všechny peníze nesloužily k pomoci a byly špatně distribuovány. Toto je ve skutečnosti jediný případ, o kterém vím. Stal se během přesídlování; a během osídlování nových míst, všechno bylo udělané bezmyšlenkovitě a s velkými chybami. Pro ovládání tohoto procesu byla založena komise, ale ta neřídila nic a zaslouží si být obviněna, protože vaše Excelence měla předložit přesnější a detailní vedení, co dělat v těchto případech:
1. Větší část Arménů byla přemístěna na území muslimských statkářů. V létě bylo možné toto dovolit. Velká část majitelů, muslimy posouvali z jednoho místa na druhé, aby měli jen málo příležitostí komunikovat s cizími obyvateli.
2. Žádné lesy ani žádná jiná místa nebyly připravené na silné stěhování obyvatelstva. Všechno v té době bylo postradatelné. Ten rok nebylo možné chybu napravit. Přistěhovalci žili velmi stísněně a muslimové, kteří si oprávněně stěžovali, museli udělat místo. To je známé Vaší Excelenci, že obecně celá populace, která tu žije, musí přijmout přistěhovalce, protože by jinak všichni byli odstraněni armádou a to by pro ně byla velmi těžká situace.
3. Všechny peníze byly distribuovány bez příčiny: oni distribuovali jeden, dva rubly pro chudáky s nejistotou, kolik vlastně kdo potřebuje. 25 rublů zaplacených včas a účelně je desetkrát významnější než stejné množství zaplacené bez účelu. Nebyla přijata žádná hlavní opatření jako například: nákup potravin pro celou společnost a sklizeň pro příští rok a atd. Ukazuji Vaší Excelenci špatné jednání Komise pro imigraci, jsem nucen dokazovat, že v Komisi nejsou lidi se schopnostmi, kteří by tam být měli, oni shledávají tuto situaci obtížnou. V nástupních dohodách není dokonce žádná registrace zemí a vesnic ve středním Araksu; dokonce počet obyvatelů na předměstí Araksu je neznámý. Pokud se týče sídel, nikdo neví, komu co patří. To je důvod, proč Komise neměla informaci , kterou měla použít. Vůdce osídlení říká, že většinu nově přistěhovaných Arménů chtěl usídlit v Araksu, ale oni žádali Vaši Excelenci o povolení, aby směli po nějakou dobu zůstat v místě, ve kterém byli umístění zpočátku. Náhradní plukovník za Duka Argušinkijho byl zklamaný, nicméně toto opatření je třeba k tomu, aby byla možná exekuce. Tento úředník si zaslouží plnou důvěru pro svou poctivost. 30 tisíc stříbrných rublů a 2 tisíce „chervontů“ (stará ruská měna) znovu přidělených pro pomoc přistěhovalcům bude již užito účelně. Pokud se Vaše Excelence rozhodne přidělit stejné množství peněz, mohl by ulehčit těmto lidem. Jen si představte sám počet těch, kteří potřebují pomoc, kdo za chvíli bude platit státu daně; srovnejte průměrnou cenu v Rusku stejného množství lidí a celý obnos vyplatila pro tyto účely Jeho Excelence, zdá se to velmi rozumné, dokonce více dobrého to přinese. Nevím, zda Vám tato záležitost bude předložena a jestli ji schválíte. Jeden důležitý zdroj pomoci by nebyl bezvýznamný, stádo v počtu až 30 tisíc kusů zvířat, které bylo distribuované utlačovaným obyvatelům na obživu a na oplátku oni zaplatí daň. Slyšel jsem, že málo získávali potvrzení vstupní dohody od vůdců Petrikova a Mendoksu. Pokračování chovu hovězího dobytku ve státě není vyhovující a v naší adiministrativě je to nemožné. Distribuce dobytka vojákům po částech znamená utratit je bez zpáteční cesty; ale distribuce tohoto dobytka přistěhovalcům bude rozumně naplňovat a měnit jejich zemědělství. Já zkusím zjistit opak přes mého překladatele Dadašova, který je má extrémní zkušenosti. Zeptal jsem se lidí ve vesnicích, kterými jsem procházel v Echmiadzimu, zda jsou peníze správné využívány nebo zda si někdo ztěžuje a bylo mi řečeno, že tam nebyl žádný případ jako tento. Překladatel, vůdce osady, Mirza - Tatusu, který slavně píše, ale neměl žádné instrukce o této záležitosti; stejně jeho bratr, vůdce Surmalinsk maghala, také tvořitel, co já si mimochodem pamatuju, ani on nebyl spojený s procesem stěhování. A hodně se musí očekávat od těch, kdo řídili umístění obyvatelů, zvláště od Duka Argušinkijho; on rozhodně nezopakuje chybu předchůdce, majora Vladimirova.
Zároveň jsme několikrát vedli různé diskuze, jak předeslat muslimům, aby redukovali své hrozby okolo pobytu Arménů a vlastnění půdy, kde oni byli dříve. Stejné myšlenky dostali i policie, vstupní členové a cháni, které jsem přijal. Vaše Excelence má právo stanovit několik úředníků expedice státu Tbilisi.
Jednoduše tam není nikdo, kdo by mohl dělat tuto práci, žádní spisovatelé, dokonce ani překladatelé. Myslím si, že za tímto účelem by bylo vhodné vybrat několik studentů z arménské školy v Tbilisi. Zjišťuji, že oslovení přistěhovalci jsou užitečnějsí než náš Gruzínec či Armén, zpravidla obchodníci, ti nemají využití pro stát, přistěhovalci z Persie jsou většinou řemeslníci a oráči. 1828.
Ruský autor XIX c. S. Glinka: Obnovení klidu v Arménii a Ázerbájdžánu na hranicích s Ruskem (Pereseleniye armyan adderbidzhanskix v predeli Rossii) Moskva 1831, Baku 1990 p. 93 (v Rusku), pod názvem Ázerbájdžán míní autor Jižní (Íránský) Ázerbájdžán;
: ..v souvislosti se zvýšeným přesídlováním křesťanů (v Ázerbájdžánu) může postavit spolehlivou pevnost na hranicích s Ruskem na odražení nepřátelských vpádů sousedních národů, především Turků, Peršanů a horalů.
Sergei Glinka: "Stěhování ázerbájdžánských Arménů na ruská území", Moskva, 1831, příloha dopisu II) Získané z vyhlášky vydané od hlavního komisaře armády: "Opakovaně: příprava stěhování křesťanů... Musíte poslat ihned vyšší důstojníky a služebně starší důstojníky k oblastem obydlenými převážně arménskými a jinými křesťany, nejprve do oblasti Maraga. Naše vojenské jednotky začnou do 8. března, z toho důvodu se musí pohybovat migranti ihned ....."