Ahmed bej Agaoglu /Agajev/ (1869-1939)
vynikající pedagog, novinář a osobnost veřejného života.
Agaoglu, narozený v Šuše, byl jedním z nejprominentnějších ideologů ázerbájdžánského hnutí za obrození na začátku 20. století. V jeho době byl velmi vzdělaný osoba, promoval na Univerzitě v St. Petersburgu a Sorbonnské Univerzitě v Paříži. Byl také slavný novinář, který mluvil plynule pěti jazyky, a proto psal články denních událostech pro mnoho senzačních časopisů v zemi i v cizině.
Ahmed bej Agaoglu považoval kulturní a vzdělávací pokrok za významný pro národní osvobození. Viděl emancipaci žen jako součást tohoto zápasu. Agaoglu byl první člen národní inteligence, který zvedl svůj hlas za stejná práva pro ženy. V jeho knize "Žena v islámském světě", publikované v roce 1901, ukázal, že "bez osvobození žen nemůže být ani žádný národní pokrok".
Agaoglu hrál důležitou roli v předcházení etnických bojů mezi Armény a Ázerbájdžánci v roce 1905. K tomu, aby předešel teroristickým činům arménských dašnaks (členů šovinistických "Dašnaksutiunské" společností), Agaoglu ustanovil za tímto účelem "Difahi" (obhájce) organizaci s mnoha konsolidovanými členy národní inteligence. V jednom ze svých článků napsal: "Arménští dašnaksisté, buďte si jisti, že my vám nedovolíme budovat vaše štěstí na rozvalinách našich lidí". Organizace "Difahi" udělala hodně proti akcím arménských dašnaků proti pokojnému ázerbájdžánskému obyvatelstvu Karabachu a dalších míst Ázerbájdžánu.
Během let (1918 - 1920) Ázerbájdžánské demokratické republiky byl Agaoglu v parlamentu (Milli Mejlis), později se stal zástupcem mluvčího.
Po sovětské invazi musel Ahmed bej Agaoglu žít na venkově. Přesunul se do Ankary (Turecka) a pokračoval tam ve své novinářské a politické aktivitě a pracoval jako ředitel tiskového úřadu, šéfredaktor oficiálních novin "Hakimijjeti Millijje" ('Síla lidu') a jako blízký rádce Ataturka, zakladatele moderní Turecké republiky.
Agaoglu zemřel 1939 v Turecku.